Sobotní odpoledne a my jsme se rozhodli (ještě s jednou rodinkou), že vyrazíme do Pardubic do Lumpária.
Když vzniknul tenhle nápad – výlet do Lumpária – první, co mě zajímalo, bylo, jestli tam budu moct vypustit i toho našeho lezícího, ještě nechodícího, sviště. Na to mi bylo řečeno, že úplně v klidu, protože prý tam je i plazící koutek…
Jojo, čtete správně. PLAZÍCÍ koutek. No a protože my máme plazi rádi (teda jen ty dětský), tak jsme se v sobotu odpoledne vydali do pár kilometrů vzdálených Pardubic.
Na místo jsme přijeli až navečer a trochu jsme se vyděsili, kolik tam je lidí (hluk dětí jsme tak nějak čekali, takže to nás nepřekvapilo :). Bylo úplně plno a před vstupem se tvořila fronta, protože aby vás pustili dovnitř, je nutné, aby byl volný nějaký stůl v restauraci/kavárně, ke kterému vás následně obsluha usadí. To je pak vaše místo, místečko, zázemí a tak (nikde žádná šatna, kam můžete dát svý cennosti – což může být pro někoho možná problém. Vstup pro rodiče je zdarma (nebojte se – ono to zaplatíte na pití a jídle 😉 Děti do 1 roku (takže i zatím naše Emmička), mají vstup zdarma. Nad 1 rok je pak o víkendech a svátcích vstup za jedno dítě 199 Kč.
Jeli jsme do takové herny poprvé a tak nějak jsem netušila, co od toho čekat. Teda věděla jsem, že Emmička bude nadšená, protože děti a celkově společnost miluje. A to jsem se trefila – Emmča si to užívala parádně! Mohla si lízt ve svým koutku, kam chtěla, mohla si stoupat, jak chtěla a já se nemusela bát, že když spadne, tak si ublíží. Dokonce si sjela i klouzačku (samozřejmě s naší pomocí a podporou).
V herně se vyřádí samozřejmě i starší (alespoň soudím podle dětí, který tam za naší přítomnosti byli – vypadali, že si to dost užívaj 🙂 a rodiče vypustí divou zvěř a můžou si v klidu dát kafčo. (I když trochu toho většího dohledu nad dětmi by u některých určitě neuškodilo)
Jinak po pravdě ani nevím, co všechno restaurace nabízí. Nějak jsem neměla čas zkouknout lístek (Emmička si chtěla prostě hrát) Ale takový ty základní věci. Mají i domácí limči. Měla jsem bezovou a byla výborná. Zákusky, dorty a zahlídla jsem tam i pizzu (jakou, netuším)
Co musím zdůraznit: všude zakazují jíst vlastní jídlo (tím myslí děti). Naštěstí kojeneckou stravu tam ještě tolerují, takže my byli z obliga. Ale je pravdou, že koupit se tam dá ovoce, dětské ovocné kapsičky (nevím, jaké druhy), dětské pití, pribináčky (nevím, jak moc je to dětský), apod. Takže alespoň nějaká nabídka pro menší děti v restauraci je.
V herně jsou i přebalovací pulty. Za mě by to mohlo být trochu víc promyšlenější a pohodlnější, ne hned vedle dveří na záchodě (ale samozřejmě, že se to dá).
V herně jsme strávili necelé dvě hodinky a odjížděli jsme asi půl hodinky před zavíračkou a bylo fajn, že už tam bylo opravdu míň lidí. Přes oběd o víkendu to může být docela masakr. Každopádně dětem se tam líbí a vy budete rádi, že je tam odtud dostanete (dopředu si vymyslete, na co je nalákáte, aby se jim z Lumpária chtělo) 😉
Bylo to fajn odpoledne a určitě se sem zase někdy vrátíme. Jo a kousek vedle je Pepco (tak bacha, ať vás to i s peněženkou nevcucne jako mě!)
Kam jezdíte takhle o víkendech vy?
Máte nějaký tip, kam s téměř ročním prckem? Rádi se necháme inspirovat dalšími nápady! 🙂
Ahoj, jmenuju se Verča a svůj blog Máma na cestách jsem si založila v létě 2017. Píšu sem články se spousty tipy, kam s dětmi vyrazit, itineráře z různých koutů světa (Nový Zéland, Dubaj, Slovinsko, aj), ale taky články o starostech všedních dní na mateřské.
Cestujeme často v rámci house sittingu, díky kterému šetříme na cestách statisíce korun ročně.
Taky většinou cestujeme sami na vlastní pěst, protože nechceme být s dětmi vázaní cestovní kanceláří. Což ale neznamená, že služby cestovní kanceláře někdy nevyužijeme.
Cílem blogu je motivovat všechny rodiče k tomu, aby se ani s dítětem nevzdávali svých přání a šli si za svými sny. Ať už je to cestování, nebo cokoliv jiného.
