Momenty, které se nebudou opakovat…

Vždycky jsem se těšila na den, kdy mi Emmička řekne “mámo”. Ten den, ty dny jsou tady! A já jsem dojatá k slzám.

Nikdy bych neřekla, že jedno slovo, jeden pohled plný lásky dokáže udělat tolik a zarýt se do mě tak silně. Ale dokáže. TO slovo a ona dokáže ještě víc.

Emmička se naučila mluvit relativně rychle (alespoň podle toho, co vidím a slyším okolo sebe). Bába, táta, děda, teta, baf baf a další, dokonce i máma umí říkat už hodně dlouho. Samozřejmě se v tom zdokonaluje každým dnem. Když jsem se jí já nebo kdokoliv jiný zeptal, kde je “máma”, pokaždé ukázala na mě.  To se mi popravdě vždycky ulevilo.  Alespoň že ví, kdo jsem 😀 Nikdy mě ale neoslovila, když jsem k ní přišla, když mě potřebovala, když si mě žádala. 

To se ale teď, před pár dny zlomilo. Celý dny slyším “máma, máma, máma”. A já jsem za to moc ráda.

Co ale víc. Před pár dny jsem s ní šla na procházku a měla ji v nosítku, což mimochodem zvládla úplně ukázkově a byla tak zlatá! V jednu chvíli na mě ale zvedla hlavu, usmála se na mě a řekla tak krásně “máma”. V jejích očích bylo vidět, jak je šťastná! Šťastná, že je se mnou, že má svoji mámu u sebe a že cítí, že je tu jen pro ni a že tu pro ni i pořád bude. Obě jsme v tu chvíli cítili tu lásku, která nás obě obklopuje.

Každá probrečená noc, každé to utěšování a uklidňování při nemoci, při prořezávání zoubků, při pádu, při každé křivdě světa, která v tu chvíli té malé princezně přijde, že se jí děje, prostě mělo a má ten největší smysl.

V tu chvíli jsem byla ta nejšťastnější máma pod sluncem a se slzami v očích mi prolítlo hlavou, že to všechno, co pro ní dělám (i když s úplnou samozřejmostí), má velký význam! Už to není na pohled jen jednostranná láska máma -> dcera, už je to vzájemné, náš společný vztah je zase o dost silnější.

A i když je tohle pro mě jeden z nejkrásnějších momentů v životě, je mi to na druhou stranu i hrozně líto. Protože to Emmičky PRVNÍ “máma” už se nikdy nebude opakovat. Poprvé je prostě vždycky jen jednou.

Nic to ale nemění na tom, že náš vztah sílí každým dnem víc a víc a dál se vyvíjí. A já si uvědomuju, jak moc ji miluju! A protože tohle není samozřejmost, tak mám takový zvyk. Každý den ráno, když se vedle sebe probouzíme, tak dám Emmičce pusu a říkám ji, jak moc ráda ji mám a jak šťastná jsem jsem s ní. A říkám to už dlouho, protože tomu člověk nemusí rozumět. To stačí cítit.

Slovo “máma” má pro mě teď daleko silnlější význam než kdykoliv před tím. A mě dochazí, že některé momenty v životě se prostě nebudou opakovat. Jediné, co nám zůstane, ale co nám nikdo nidky nevezme jsou tyhle krásné vzpomínky. A na tohle já určitě nikdy nezapomenu!

Jsi moje holčička už napořád, Emmi!

Tvoje máma

Jaké pocity jste cítili vy, když vám vaše malé miminko najednou začalo říkat vědomé “máma”?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..