Naše svatba – žádost o ruku a 11 nejdůležitějších otázek pro naplánování naší svatby


Datum 17.8. 2019 už navždy zůstane jedním z nejúžasnějších dní v mém životě. Byl to nádherný, nezapomenutelný a hlavně nepopsatelný zážitek. Vlastně ani teď po dvou týdnech od svatby vůbec nevím, jak nejlíp bych vám o naší svatbě mohla napsat, pořád všechny ty emoce vstřebávám, a tak začnu pěkně od začátku. Ode dne, kdy mě Filip požádal o ruku, přes plánování, DIY svatební tipy, až po samotný den D.

Tenhle článek se bude věnovat prvním dvoum etapám 🙂 Převážně tomu, jak jsme zvládli naplánovat svatbu během necelého půl roku.

Jak proběhla žádost o ruku?

Možná si někdo může myslet, že mě Filip požádal o ruku někde v Austrálii, na pláži při západu slunce. Jooo, moje romantická duše v to tak nějak tajně doufala, ale Filip si to naplánoval jinak. Asi týden po tom, co jsme se vrátili právě z Austrálie, koncem února. Byl večer, já doma uspávala Emmičku, když jsem se vrátila do obýváku, všude hořely svíčky, na stole byla připravená večeře. Říkala jsem si, co ten můj chlap blázní, že Valentýn už byl, výročí žádný nemáme (resp. ho neslavíme), jestli jsem na něco nezapomněla. Na otázku, jestli se něco děje mi bylo řečeno, že nic, což mě celkem uklidnilo 😀 Když jsme pak oba seděli na gauči (joo, my si někdy takhle večeříme na gauči), tak mi Filip říká, jestli bych si nemohla stoupnout a kleknul si (v mý hlavě běželo “ježiši, ať neklečí” :D). Najednou se přede mnou objevil prstýnek a on to řekl. Fakt jsem to slyšela. Jasný a zřetelný “Vezmeš si mě?” Trvalo mi asi dvě vteřiny než jsem se zmohla na slovo “Ano”. Dlouho (asi půl hodiny) jsem nemohla uvěřit tomu, že se ten můj chlap konečně vyjádřil. A že to bylo až doma? No a co? I tak to bylo to nejkrásnější a nejromantičtější, co jsem do té doby zažila.

Plánovací maratón mohl začít

Bylo toho opravdu hodně, co jsme museli začít řešit. Pro nás to ale bylo jedenáct nejzásadnějších věcí, které jsme museli rozhodnout. Bylo jich vlastně asi milion, ale tohle byli ty pro mě (nás) ty nejstěžejnější na začátku plánovaní.

První otázka – Svatba ještě letos nebo až příští rok?

Na tomhle jsme se celkem rychle shodli. Zvládneme to ještě letos, ale plánovat a připravovat musíme začít co nejdřív, protože nám bylo jasný, že ty nejžádánější místa, fotografové, časy, už budou dávno pryč. Neváhali jsme a hned po oznámení rodičům, jsme se pustili střemhlav do víru svatebních příprav.

Druhá otázka – Kde uděláme svatbu?

Datum nám bylo jedno, takže se nám rozšířily možnosti. Chtěli jsme ale najít takové místo, kam se nás vejde cca 100 lidí, místo, které bude stylové, které bude do půl hodinky od Hlinska, protože většina našich známých, kamarádů a příbuzných je odtamtud. Místo, kde budou dobře vařit a v neposlední řadě, kde se vyřádí i děti, protože po našem hrubém propočtu jsme zjistili, že dětí na naší svatbě bude opravdu hodně (téměř 30). Začali jsme hledat. Řeknu vám teda na rovinu, najít takové místo nebylo vůbec jednoduchý a potom, co jsme objeli asi 7 různých míst, jsme zjistili, že nikde to nebude dokonalé a že nikde to nebude přesně takové, jaké bychom chtěli.

Brzy jsme taky zjistili, že za všechno se platí, a tak jsme postupně snižovaly a měnily naše nároky. Řekli jsme si, že nechceme dát 30 tisíc jen za to, že budeme moct mít svatbu v penzionu, nebo na statku. Že těch 30 tisíc dáme radši do jídla, pití a zábavy pro naše hosty. Z toho všeho, co jsme viděli, jsme se nakonec rozhodli, že svatbu uděláme v Hotelu Svratka, kde se žádný pronájem neplatil. Není to tak stylové místo, jak jsme si představovali, ale rozhodně to je místo, kde dobře vaří, všichni jsou hrozně milí, neplatí se pronájem prostor, na druhou stranu prostoru je tam opravdu moc, a to i s možností svatby na obrovské terase. Zjistili jsme, že spoustu lidí využije i možnosti ubytování, což by ve většině případů nebylo možné a jak jsem psala před chvílí, v neposlední řadě je zde i dětský koutek a dětské hřiště, není to u hlavní silnice, naopak je to v přírodě, takže jsme v konečném důsledku byli nad míru spokojení s naším výběrem a kdybysme se měli brát znovu (ha ha ha), tak neváháme a uděláme svatbu opět v tomhle hotelu.

Třetí otázka – Kdy bude svatba?

K našemu překvapení nám tenkrát dali v hotelu na výběr celkem dost termínů a protože měl Filip v hlavě DJ, kterého chtěl, aby nám na naší svatbě hrál, kontaktovali jsme i jeho a díky tomu nám vyšel termín sobota 17.8. 2019. 

Čtvrtá otázka – Kde a v kolik bude obřad?

Nejdříve jsme byli přesvědčení, že chceme obřad i hostinu na jednom místě. Obřad jsme chtěli v přírodě. Bohužel (nebo bohudík?) jsme v blízkém okolí hotelu nenašli takové místo, které by se nám na první pohled zamlouvalo. Celkem dlouho jsme tedy debatovali, jak to udělat, až jsme zjistili, že nejkrásnější obřad by byl u nás doma. U rybníka, na louce, tam, kde jsem vyrůstala. Nevěděli jsme ještě jak to všechno uděláme, ale pro tohle místo jsme byli rozhodnutí. 

Rada pro ty, které svatba čeká – čas obřadu si zarezervujte hned, jak budete mít zamluvené místo na hostinu, ať nejste nemile překvapení (jako my), že na vás zbydou časy jako třeba v 9 ráno nebo někdy pozdě odpoledne.

My jsme chětli mít obřad dopoledne tak, abychom na 12 hodinu měli oběd. Po různých dohadách na matrice jsme už byli téměř rozhodnutí, že se vezmeme den předem a v den svatby nás oddá někdo, koho chceme my a hlavně taky v čas, který chceme my. Po pravdě nás ta úřední moc tak otrávila, že jsme ani nechtěli být její součástí. Nakonec jsme čas domluvili na 10:30. Dva týdny před svatbou nám z úřadu volali, že obřad bude muset být už v 10:15. A to i přesto, že už jsme měli hotová a rozeslaná oznámení s hodinou obřadu 10:30. Tohle jediné mě na svatebních přípravách dost znechutilo. Bohužel to ale tak bylo. Stálo nás to (možná spíš mě) spoustu nervů a dohadů doma, takže na to doopravdy pozor. Něco, na co jsem já nebyla připravená a příště bych si na to dala větší pozor a domluvila si to o dost dříve (pro jistotu) a asi i jinak.

To, jak jsme stavili, zdobili slavobránu, židle, stromy, dělali dekorace, udělali drobný catering a jak probíhal obřad, to vám připravím už brzy v dalším článku.

Pátá otázka – Kdo nám bude svatbu fotit?

Nejdříve jsem oslovila rodinného příbuzného, který fotí svatby jak na běžícím páse už několik let. Ten už měl ale bohužel plno, tak jsem musela kontaktovat jiné fotografy. Náhody ale fungují, a tak i přesto, že jsem si zamluvila fotografy už v březnu, zaplatila zálohu, asi dva měsíce před svatbou mi volal příbuzný, že mu svatbu, kterou měl fotit v náš termín, odřekli, a tak nám nakonec svatbu opravdu fotil on. Odkaz na něj najdete zde: FotoPavlik.com

Šestá otázka – Budeme chtít svatbu natočit?

Filipovi tohle přišlo zbytečný. Jenže já když koukala na všechny ty svatební videa, tak jsem věděla, že chci, aby nám náš den někdo zdokumentoval i jako video. Jenže. Dát 20 – 30 tisíc za 3 minutové video se mi opravdu nechtělo. Já vlastně ani nechtěla mít úplně profi video. Chtěla jsem někoho šikovného, kdo se točit třeba teprve učí. Abychom měli i tuhle krásnou vzpomínku. Ozvala se mi Gabča a já jsem tak byla nesmírně ráda, že jsme našli někoho, jako je ona.

Sedmá otázka – Budu si nechávat šít svatební šaty, nebo si je koupím/půjčím?

Vzor šatů, které bych chtěla jsem si vyhlídla na Instagramu. Líbily se mi šaty s krajkou, s rukávy, vzadu s knoflíčky a s ne úplně načančanou sukní. Takový ten boho styl, jak se tomu teď říká. Kvůli času jsem se rozhodla si šaty půjčit. V první půjčovně jsem si ale nevybrala, vlastně jsem z toho byla i dost zklamaná, protože všechny šaty na mě vypadaly hrozně. A to jako vážně. O to víc jsem byla zvědavá, jak dopadne další zkouška v jiné půjčovně. Tentokrát to byl ale jiný extrém. Všechny šaty se mi líbily. Nejenom na ramínku, ale dokonce i na mě. Vyzkoušela jsem jich opravdu hodně, postupně vyřazovala, až mi zbyly dvoje mezi kterými jsem trochu váhala. Nakonec ale vyhrálo pohodlí a vlastně i láska na první pohled. U těchto jediných jsem si opravdu hned řekla, že je to něco podobného tomu, co jsem vlastně chtěla. Výhodu to mělo i tu, že to bylo bodýčko se sukní a já si ještě nechala ušít druhou sukni s rozparkem na odpolední a večerní párty, takže jsem vlastně měla dvoje různé “šaty”. Také jsem byla nadšená z přístupu svatebního salonu a proto ho všem budu doporučovat dál. Šaty jsem měla půjčené z půjčovny “Ty Momenty” v Tišnově.

Osmá otázka – Kdo nám udělá svatební výzdobu a dekorace?

Každý, kdo měl někdy svatbu nebo se do manželství hodlá v blízké době vrhnout, brzy zjistil, že všechno s přídavným jménem “svatební” stojí několikanásobně dráž a má zřejmě svatební přírážku. Filip je šikovný, já taky nejsem tak úplně marná bych řekla 😀 a tak jsme se rozhodli, že si většinu dekorací uděláme sami a tím pádem, že nepotřebujeme ani žádnou svatební agenturu, koordinátorku ani koordinátora a že to společnými silami všechno zvládneme sami.

Fotky toho, jak jsme měli nazdobený sál, ale bez dozdobených stolů, kam mi z květinářství dovezli ještě živé kytičky a lístky.

Devátá otázka – Od koho si necháme udělat květinovou výzdobu?

Květinářství ale nemáme a aby toho už pak na nás opravdu nebylo tolik, květiny jsme zadali Janičce z Květinářství Puget v Pardubicích, která nám květiny v den svatby dovezla až k nám domů a do Svratky dojela i dozdobit stoly.

Desátá otázka – Kdo nám připaví svatební dort a upeče cukroví?

Hotel Svratka sice zajistil catering, to ale znamenalo vše mimo sladkého. Naše představa tedy byla, že bychom si nechali udělat cupcakes, makronky, nějaké panna cotty a další dezerty v malých skleničkách, drobné laskonky, větrníčky, kremrole, svatební koláče, drobné svatební cukroví a svatební dort.

Představa to byla sice hezká, ale jak se říká, že na svatbě se najde vždycky něco, co se nepovede, tak u nás to bylo právě tohle. S paní, která nám dělala svatební dort jsme se totiž domlouvali na tom, že nám udělá právě ještě cca 120 ks dezertů v těch skleničkách, nějaké ty laskonky apod. V den svatby, brzy ráno, jel taťka právě pro ten svatební dort a další dezerty. Bohužel nevěděl, kolik toho má dostat a tak se spokojil pouze se svatebním dortem, který mu paná dala. Záměrně tady paní nejmenuji, protože nám k naší smůle neudělala celou objednávku 120-150 ks dezertů, který jsme s ní dva týdny před tím domlouvali a dva dny před svatbou jsme si kvůli všemu ještě volali. Nevím, kde se stala chyba, každopádně jsme o tohle cukroví příšli. Naštěstí jsme tam měli výborné cupcaky a makronky od paní z Litomyšle, která byla tak ochotná, že nám přijela vše připravit na stoly a ještě nějaké drobnější cukroví a svatební koláče od jedné známé. Naštěstí i s ovocem, kterého bylo také dost, se to téměř vše snědlo a nám alespoň nic nezbylo. 🙂 Výslužky jsme vyřešili také jinak, protože jsme si říkali, že dáme radši něco, co ocení spíš všichni, ne jen milovníci dezertů a cukroví.

Jedenáctá otázka – kdo mě nalíčí a učeše?

Tady jsem měla celkem rychle jasno, jen jsem nevěděla, jestli na to daná osoba kývne. Od první chvíle mě napadla Šárka, která ale bydlí na Slovensku, a tak jsem se trochu bála zeptat. Ale odvahu jsem našla, zeptala se a ona na to kývla. Byla jsem opravdu šťastná, že někdo, koho mám od svých 16ti let tak ráda, byl součástí mého největšího dne a ještě uronil slzy dojetí. Děkuju Šári <3.

A co bylo dál? To zase příště… 🙂

2 odpovědi na “Naše svatba – žádost o ruku a 11 nejdůležitějších otázek pro naplánování naší svatby”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..