Ale co by na to řekl…?

Dejte si všichni ruku na srdce a řekněte, kdo z vás žije život takový, jaký by si přál?

A kolik z vás řeši tu nejprotivnější otázku. “Já bych rád/a. Ale co by na to řekl/a…?” Doplňte si.

Kolik z nás už by mělo dávno jiné zaměstnání, odstěhovalo se a žilo na jiném místě, nechalo si udělat tetování, piercing, obarvilo si vlasy, koupilo si ten bláznivý kabát, cestovalo s dětmi, dalo si dva zákusky v kavárně, šlo si zakřičet do lesa, obejmulo rodiče nebo partnera na ulici?

Co kdybyste si dneska ráno koupili letenku a večer už si váleli šunky v Dubaji?

Co kdybyste dneska řekli někomu, že ho máte rádi? Jen tak.

Co kdybyste svýmu nadřízenýmu konečně řekli, že to, co děláte, opravdu není ve vaší náplni práce?

Co kdybyste si konečně zašli na palačinky, nebo pořádnýho burgera? Bez výčitek.

Co kdybyste se vyprdli na nějaký uklízení a žehlení a udělali si slibovaný „den jen pro sebe“? No a co, že nebude naklizeno!

Co kdybyste konečně napsali tu knížku, kterou máte v hlavě? Dřív nebo pozdějc, napíše ji někdo jinej!

Co kdybyste už začali chodit na kurz břišního tance nebo kreslení? No a co, že tam budete jediná, která to neumí.

Co kdybyste zítra oslovili toho kluka nebo holku, pána nebo paní, co je vám už tak dlouho sympatický? Nebo to udělá někdo za vás!

Jak by asi vypadal svět, který bysme žili všichni podle toho, jak chceme my sami a ne tak, jak to od nás očekává okolí? Samozřejmě s respektem a ohleduplností k ostatním.

Jak by asi vypadal svět, který bychom žili bez předčasných závěrů toho, jak budou všichni reagovat?

Není potřeba předbíhat.

Není potřeba na nic čekat.

Život byl před námi a bude i po nás. Ale je jen na nás samotných, jak s ním naložíme.

Život nepočká. Život se neptá. Život prostě plyne dál.

Žijme s láskou, respektem k ostatním, ale především SAMI K SOBĚ. Jen tak bude náš život takový, jaký doopravdy chceme.

Vaše Verča

Veronika Zelendová

Ahoj, jmenuju se Verča a svůj blog Máma na cestách jsem si založila v létě 2017. Píšu sem články se spousty tipy, kam s dětmi vyrazit, itineráře z různých koutů světa (Nový Zéland, Dubaj, Slovinsko, aj), ale taky články o starostech všedních dní na mateřské.

Cestujeme často v rámci house sittingu, díky kterému šetříme na cestách statisíce korun ročně.

Taky většinou cestujeme sami na vlastní pěst, protože nechceme být s dětmi vázaní cestovní kanceláří. Což ale neznamená, že služby cestovní kanceláře někdy nevyužijeme.

Cílem blogu je motivovat všechny rodiče k tomu, aby se ani s dítětem nevzdávali svých přání a šli si za svými sny. Ať už je to cestování, nebo cokoliv jiného.