Sedmý den našeho tripu začal “zvesela”. Ještě večer jsme zjistili, že jsme na Veliké Planině píchli kolo. Takže naše první cesta vedla do obchodního centra, kde jsme v Intersportu kupovali duši. Naštěstí měli velikost, kterou jsme potřebovali, takže výlet mohl pokračovat. A kam že jsme to dnes měli namířeno? Na Predjamský hrad a podle času, který nám zbyde, prohlídku Lublaně. Tak jdeme na to…

Predjamský hrad

Tentokrát už nás ani nepřekvapilo, že byl zase pro změnu hic. Tak nějak jsme si zvykli a asi bysme byli zaskočeni zimou. Na Predjamský hrad nám cesta trvala z Lublaně necelou hodinku. Parkování je tu zadarmo, ale parkovacích míst tu není podle mě dostatečné množství. Nebyli jsme tu v sezóně a parkoviště bylo úplně plné. Netuším, jak to dělají v sezóně…

Hrad je perfektní pro rodiny s dětmi, a to hlavně proto, že je tu prohlídka bez průvodce. Dostanete do ruky pouze vysílačky, ze kterých vám “paní průvodkyně” v češtině řekne všechny zajímavosti o tomhle hradě. Pro nás skvělá věc, protože jsem netušila, jak by Emmička zvládla prohlídku se skupinou lidí a průvodcem. Po pravdě bych si to asi ani neriskla a prohlídku bychom vzdali. Každopádně tohle byla nejlepší možnost podívat se i dovnitř.

Prohlídka nám trvala něco přes hodinu a i Emmička ji zvládla úplně v pohodě. 

Cena za dospělého byla 13 EUR a za děti do 5ti let se platí 1 EUR. (Podle současného ceníku na oficiálních stránkách je ale vstup 15 EUR za dospělého, cena pro děti zůstává stejná).

Predjamský hrad je největším jeskynním hradem na světě. Ns pohled na něj i výhled z něj jen tak nezspomenete.

Co dalšího stojí za to navštívit:

• S většími dětmi určitě navštivte jeskyně pod hradem. Mohl by to být skvělý zážitek. 
• Kousek od hradu jsou i vyhlášené jeskyně Postojna. Dle mého názoru stojí za to navštívit Škocjanské jeskyně namísto turisty hojně navštěvované Postojny. 

Procházka po Lublani

Po prohlídce Predjamského hradu jsme se vrátili do Lublaně, kde jsme si naplánovali Lublaňský hrad, procházku centrem do ulice Metelkova a do parku Tivoli.

Kvůli teplu jsme však Lublaňský hrad vzdali. Já tam už byla, tak jsem tam nutně nemusela a bylo by to v tom teple vražedný. Takže jsme zůstali o něco déle na pokoji a vyšli, když bylo trooochu příjemnějc. Vyrazili jsme do centra…

 

Prošli okolo Cacaa, kde jsme si museli dát osvěžující zmrzlinu.

Pak jsme se vydali dál k ulici Metelkova.

Metelkova

Metelkova není úplně místo pro děti, ale říká se, že kdo nebyl v Metelkově ulici, jakoby nebyl v Lublani. Historie tohohle místa sahá až do období první světové války. Je to takové město ve městě, které bylo dříve kasárnami a v devadesátých letech obsazeno squattery. Jedná se o autonomní alternativní centrum, kde se konají různé kulturní akce. Vyznačuje se především výraznými grafitti, které ale nejsou pouhýi čmáranicemi, jak jsme zvyklí. Je to prostě umění. No posuďte sami.

Z Metelkovy jsme odcházeli s rozporuplnými pocity. Je to architektonicky hodně zajímavé místo. Ale je z něj cítit něco, co není úplně v pořádku. Je vidět, že se tam stahují “zvláštní” lidé. Tak ale to jsme tak nějak čekali.

Tivoli park

Vydali jsme se proto tam, kde je to víc pro děti. Do Tivoli Parku. Než jsme tam ale došli bylo docela dost hodin a tenhle park je opravdu obrovský. Proto jsme došli jen na kraj, nechali proběhnout Emmičku a už se vraceli směrem k ubytování. Určitě je to ale místo, kde si dejte třeba piknik a chvíli zůstaňte.

Tohle město si zaslouží víc pozornosti, než jsme mu věnovali my. Ale tím, že jsem tady studovala na Erasmu, mám tohle město projitý, takže jsem se o něj protentokrát trochu ošidila.

Cestou jsme se stavili ještě na večeři v restauraci Pri Skofu, kterou můžu vřele doporučit. Vřelý a ochotný personál a vynikající, neotřelé, typicky slovinské jídlo. Obsluha dokonce zásobila Emmičku hračkami, aby ji zabavila. Za mě jednička s hvězdičkou.

Po výborné večeři  a opět plni dojmů jsme šli spát a připravovali se na další přejezd… Tušíte, kam to bude tentokrát?

 

Všechny fotky najdete tady: