Liberec a Ještěd – výlet do mlhy

Do severních Čech nezavítáváme každý měsíc, vlastně ani každý rok. Nebyli jsme tam už hoooodně dlouho. Když se ale naskytla příležitost podívat se do Liberce, neváhali jsme a rozhodli se strávit tam dvě noci.

Plán zněl jasně. Navštívit známé bistro Mikyna Point, podívat se do nějaké zábavního parku a na Ještěd. Nakonec jsme museli návštěvu zábavních parků přehodnotit, a to hlavně kvůli chřipkové epidemii, která zrovna řádila.

Cesta od nás do Liberce trvá skoro dvě a půl hodiny a protože jsme přijeli na místo docela pozdě a ještě řádně unavení po cestě, kterou měla Emmička celou prospat. Jasně, že prospala jen 40 minut a zbytek jsme se snažili zabavovat vším možným a nemožným, až jsme dojeli na místo. Rozhodli jsme se tedy, když jsme se ubytovali (viz článek o ubytování), že se půjdeme projít po městě.

Byla jsem hrozně mile překvapená, jak je Liberec krásný město (až na ty zvláštní lidi v nákupáku hned v centru, z toho jsme byli mírně zaskočeni). Je to historické, malebné, člověka učarující město s krásným náměstím, do kterého jsem se zamilovala a připomnělo mi svým způsobem trochu belgická městečka na severu.

Druhý den jsme zašli na snídani do vyhlášeného Mikyna Coffee & Food Point, kde bylo skoro plno. Ale jeden stůl se uvolnil, takže jsme měli štěstí a sedli jsme si. Jediné co. Není to bezbariérové místo – tedy ne úplně baby friendly. Kočárek jsme nechávali u vchodových dveří. Mají ale dětskou židličku, kam jsme mohli Emmičku usadit. K snídani jsme si dali vajíčka Benedikt a jako zákusek čokoládovou pěnu a raw dortík. Řeknu vám, bylo to luxusní! Obsluha skvělá a jídlo jakbysmet. Takže za naší rodinku hlavně kvůli jídlu a prostředí, i přesto, že se nejedná o úplně rodinnou restauraci, doporučujeme navštívit všem, kdo se chystá do Liberce.

Další cíl našeho výletu byl Ještěd. I když jsme z Vysočiny, nedocvaklo nám, že pojedeme trochu nahoru a že i když sněhu v Liberci tolik nebylo, tak na Ještědu a po cestě na Ještěd bude. Ještě, že máme ten náš teréňák! Druhá věc, co nám nedošla, bylo, že v tomhle pošmourném počasí uvidíme leda tak na špičku našeho nosu a ne krásný výhled na Liberec a okolí, no nic no. I tak jsme zaparkovali na posledním možným parkovišti pod Ještědem, vyndali z kapsy stovku za to, že tam v těch -5°C můžeme nechat mrznout auto a vydali se pěšourem až na vrchol. Zima byla, jak když praští, v mlze jsme vážně žádný panorámata neviděli, vůbec jsme na takovou horskou túru nebyli oblečený (Filip měl botasky!), takže nám byla zima (Emimčka byla nabalená jako vždy), ale i přesto jsme se vyškrábali až na vrchol.

Tam nám nedošla další věc. My se nedostaneme do restaurace, protože kočár venku nenecháme a jediný vstup je po “krásných” točitých schodech do prvního patra a dalších 30 schodů do druhého patra, kde je restaurace. Nakonec vzal Filip kočár na ramena, já Emmičku do náruče a vydali se vzhůru do oblak. V restauraci bylo lidí, jak když tam právě přijel polský autobus s turistama… Počkej, on asi fakt přijel. O gurmánským zážitku s polívkou jak z pytlíku vám asi nebudu povídat, o tý příjemný paní, co nás obsluhovala asi taky ne a o těch cenách s vysokohroskou přirážkou taky ne. Radši to shrnu. Najezte se někde jinde a na Ještěd se podívejte jen pro krásný výhled (který my neměli), anebo jen tak pro krásnou procházku (kterou my měli).

Poslední bod našeho výletu měl být Chicago Bar & Grill a jejich vyhlášené burgery. Protože jsme si ale neudělali rezervaci předem, měli jsme smůlu. Takže jsme skončili na kebabu. Ten byl ale teda mimochodem výborný. Bohužel jsme ho ale tak rychle sbalili, že si ho sníme na hotelu, že ani nevím, jak se podnik jmenuje. Je ale kousek od hospůdky, kde točí tankovou Plzeň, kousek od autobusového nádraží. Třeba bude nějaký Liberečák vědět? 🙂

Poslední den jsem měla školení a Filip jezdil s malou po Liberci. A takhle skončil náš výlet do Liberce. Vydařený i nevydařený. Rozhodně se ale vrátíme! 🙂

Krásný den
Vaše Verča 🙂

Veronika Zelendová

Ahoj, jmenuju se Verča a svůj blog Máma na cestách jsem si založila v létě 2017. Píšu sem články se spousty tipy, kam s dětmi vyrazit, itineráře z různých koutů světa (Nový Zéland, Dubaj, Slovinsko, aj), ale taky články o starostech všedních dní na mateřské.

Cestujeme často v rámci house sittingu, díky kterému šetříme na cestách statisíce korun ročně.

Taky většinou cestujeme sami na vlastní pěst, protože nechceme být s dětmi vázaní cestovní kanceláří. Což ale neznamená, že služby cestovní kanceláře někdy nevyužijeme.

Cílem blogu je motivovat všechny rodiče k tomu, aby se ani s dítětem nevzdávali svých přání a šli si za svými sny. Ať už je to cestování, nebo cokoliv jiného.