Slovinská roadtrip první díl – DOBRODRUŽSTVÍ ZAČÍNÁ

Stála jsem před rozhodnutím, jestli vám v jednom článku naservíruju všechno, co jsme zažili a přehltím vás fotkama a informacema, nebo to pěkně přehledně rozdělím do jednotlivých dnů, které jsme tam prožili. 

Název vám už ale určitě napověděl. Radši jsem vám připravila kratší, za to (podle mě) přehlednější a tím pádem snad i přínosnější články. Tak startujeme!

DOBRODRUŽSTVÍ ZAČÍNÁ – 28. KVĚTNA DEN PRVNÍ

Naše cesta začala brzy ráno ve 4:30, kdy se za námi doma zavřela brána. Schválně jsme cestu naplánovali na tuhle hodinu, aby nám Emmička co nejvíce času prospala v autě. Což se nám podařilo a my jsme byli nucení zastavit jenom dvakrát a dát si přestávku. To byl podle mně skvělý výkon!

První zastávka byla v Mikulově, kde jsme kupovali rakouskou dálniční známku. Druhá zastávka pak byla kousek za Vídní, kde jsme zastavili na delší dobu, aby se Emmička proběhla, vydala trochu energie a pak zase spala. To vyšlo 🙂 Potom už jsme pokračovali směr Villach, kde jsme pak projeli slovinské hranice a pokračovali už jen pár kilometrů do Kranjské Gory, kde bylo naše první ubytování – hotel Vandot.

Původně jsem k ubytování ani nechtěla dělat speciální články. Nakonec pro vás budu mít dva. Jedním z nich bude právě i tenhle hotel/penzion. Protože si to opravdu zaslouží. Takže ubytování pro teď přejdeme.

Kransjká Gora

Po tom, co jsme se ubytovali, jsme se prošli pro mě jedním z nejkrásnějších městeček, co jsme ve Slovinsku viděli. A jestli se mě zeptáte, jaké podhorské, horské město pro mě bylo to NEJ, tak to bude právě KRANJSKÁ GORA.  

Turistické středisko Kranjská Gora je na skvělém startovacím místě pro všechny výlety po Slovinských Julských Alpách. Navíc to je i kousek do Rakouska a Itálie (kdyby vám Slovinsko bylo málo 🙂 Městečko je bezprostředně obklopeno vysokými horami, takže nabízí nezapomenutelné výhledy a panorámata.  Působí skvělou a uvolněnou náladou. V menším centru je krátká ale příjemná pěší zóna s gotickým kostelem Nanebevzetí, které stojí alespoň za nakouknutí. Navštívit můžete taky pár obchůdků nebo restaurací. Určitě si dejte i výbornou zmrzlinu, která je hned u parkoviště, kde najdete i informační centrum.

My jsme měli zrovna smůlu v tom, že půlka městečka byla rozkopaná, protože se opravovala celá silnice. Až místo dostane nový kabát, pak to bude úplně dokonalé na dovolenou.

Na své si tady přijdou všichni, a to v zimě i v létě. Je tu spoustu možností pro pěší túry, cyklostezky i náročné vysokohorské výšlapy. V okolí jsou sjezdovky nebo letní bobová dráha i bikepark. Blízko jsou jezera, řeka Sáva, nejvyšší hory, soutěsky, apod. No prostě ty nejkrásnější místa, která můžete ve Slovinsku vidět.

Jezero Jasná

Potom, co jsme si prošli centrum Kranjské Gory, vydali jsme se pěšky s kočárkem k jezeru Jasná (komu se nechce chodit, nebo nemá čas, je možnost zajet autem přímo k jezeru). Cesta vede z města po chodníku podél silnice a řeky. Na půl cesty narazíte na horský pramen s pitnou vodou. Vyzkoušejte. Tuhle vodu budete milovat. I Emmička ji vyzkoušela a měli jsme co dělat, abysme ji odtud odtrhli.

Po chvíli dorazíte k jezeru Jasná. I když se jedná o dvě propojená a uměle vytvořená jezera, na ten nádherný pohled na krásnou, průzračnou vodu a hory, které se v ní odráží, to vliv rozhodně nemá. Návštěvu tohohle místa určitě neodkládejte. Nebudete litovat. Koupání je povoleno, ale voda asi nebude teplotně úplně ideální. Nohy jsem tam sice strčila, ale celá bych tam asi musela spadnout náhodou. 🙂  Každopádně je tady pro odvážné plavce i pláž. Procházka okolo jezera je příjemná a i když dost foukalo, rozhodně jsme si to užili. Dokonce i fotku u známého zlatorožce jsme zvládli 🙂 Pokud se budete chtít osvěžit nebo občerstvit je pro vás připravený bar hned u jezera. Teď zpětně můžu říct, že s jezerem Zelenci to pro nás bylo nejkouzelenější jezero. A téměř bez turistů. Což se o jezerech Bled a Bohinj říct opravdu nedá.

Národní rezervace Zelenci

Po téhle příjmené procházce jsme se ještě vydali do přírodní rezervace Zelenci. Jeli jsme podle navigace, která nás samozřejmě zavedla na vzdálenější parkoviště. Trošku jsme se tedy prošli. Každopádně se ale dá zastavit hned u silnice cca 5 minut chůze lesní cestou od jezera. Jakmile se rozestoupil les a nám se dostalo pohledu na jezero, okamžitě jsme si s Filipem řekli, že nic tak krásnýho jsme v životě neviděli. Jedná se vlastně o soustavu jezírek ledovcového původu s až neuvěřitelně zbarvenou smaragdově zelenou vodou (od toho název Zelenci). Oblast je plná vzácných rostlin i živočichů.

Po chvíli, kterou jsme tady strávili (koukat se na tuhle nádheru bysme mohli klidně hodiny, ale Emmičku to úplně nebavilo :), jsme se rozhodli jet zpátky do Kranjské Gory a zajít si na večeři. Přece jen už jsme měli za celý den chuť na pořádný jídlo.

Jestli budete v Kranjské Goře hledat restauraci, kde se najíte za levné peníze a ještě k tomu dostanete pořádnou porci, určitě nevynechejte restauraci Pri Martinu. Jídlo je dobré a sotva to do sebe naskládáte. My si teda dali typicky kalamáry s hranolkama 🙂 Nejen podle nás, ale i místních – skvělý poměr cena versus kvalita. V tomhle směru jedna z nejlepších v Kranjské Goře. Navíc s krásným výhledem na hory.

První den jsme šli spát s krásnými jezery před očima a těšili se, co nás čeká další den. To jsme totiž měli naplánovanou cestu přes horský průsmyk Vršič. 

Pokračování v dalším článku…