Nový Zéland: dvoutýdenní road trip po jižním ostrově – náš kompletní itinerář

Nový Zéland byl na našem seznamu zemí, které chceme jednou vidět na vlastní oči, na předních místech, a to ještě dávno před narozením Emmičky. Jakmile jsme se rozhodli prodloužit australská turistická víza, cesta na Zéland byla jasnou volbou.

Na Zélandu jsme cestovali od půlky listopadu do začátku prosince. Z časových důvodů jsme zvolili okruh pouze po jižním ostrově, na kterém je (alespoň podle názorů ostatních) ta „pravá zélandská“ příroda.

Nový Zéland – základní info

Nový Zéland se skládá ze dvou hlavních ostrovů – Severní ostrov a Jižní ostrov, které jsou odděleny 23 km dlouhým Cookovým průlivem   – a z dalších cca 700 malých ostrůvků. 

Severní ostrov je známý především aktivními vulkány, horkými prameny, maorskou kulturou, kosmopolitními městy, vinicemi, nebo plážemi. Má teplješí klima a žije zde přibližně třičtvrtě celkové populace Nového Zélandu.

Jižní ostrov je oproti tomu známý svojí divokou přírodou, úžasnými jezery, ještě stále zachovalými ledovci a jižními Alpami. Stejně tak tady ale najdete krásná městečka (přímořská, horská i vnitrozemská) s atmosférou a navíc i spoustu adrenalinových sportů, které můžete vyzkoušet. Jižní ostrov je také rozlehlejší a méně osídlený,

Doprava

Možností, jak se pohybovat jako turista po Novém Zélandu je opravdu hodně. 

  • Letadlem

Pokud máte málo času, určitě se vyplatí pohybovat se letecky. Letecká vnitrostátní doprava je zde opravdu propracovaná a spoje mezi jednotlivými městy jsou relativně časté.

  • Veřejnou dopravou

Ušetřit peníze můžete cestováním autobusem nebo vlakem. Na Zélandu je tento druh dopravy také velmi dobře řešený. Časově je to bohužel nejméně pohodlné. Víc o tomto druhu dopravy se dočtete třeba na stránkách InterCity.co.nz

  • Půjčení auta

Zřejmě nejoblíbenější a nejvyužívanější mezi turisty je campervan. Taková obytná dodávka, menší karavan. Ty jsme celou naší cestu potkávali opravdu pořád.

Na obrázku typický obytňák 🙂

I my si auto půjčovali. Konkrétně přes AirportRentals a měli jsme s nimi opravdu dobrou zkušenost. Jen pozor při vyplňování všech vašich detailů na zaškrtnutí políčka “insurance” (pojištění). Toto pojištění nabízí prostředník. V případě nějaké nehody Vás sice toto pojištění kryje, ale ne pojištění přímo od půjčovny. V případě nějakého problému je pak nutné zaplatit půjčovně za nehodu a prostředník, v našem případě AirportRentals, vám pak peníze proplatí zpět. My jsme naštěstí neměli žádný problém. Ale pro někoho je pak určitě lepší pojištění zaplatit až poté v půjčovně. My jsme si půjčili osobní auto (jeli jsme s Filipa mamkou, takže jsme bydlení na divoko nebo v campervanu zamítli s tím, že budeme jezdit po Airbnb a podobných ubytováních, které jsme si zamluvili předem).

Auto na 15 dní i s pojištěním a dětskou sedačkou nás vyšlo na cca 8.900 Kč, což nám přišlo jako víc než dobrá cena na Zélandu 🙂

Mezi hlavními ostrovy jezdí pravidelně trajekt (cca 7x denně), takže není problém půjčit si auto na jednom ostrově a vrátit ho na druhém. Tuto možnost nabízí většina autopůjčoven.

Nový Zéland je známý také tím, že zde najdete mnoho mostů pouze s jízdním pruhem. Kdo má přednost je vždy značené před mostem, ale samozřejmě, že tady platí selský rozum.

Dálnice, jak je známe my, na Zélandu neexistují. Nemusíte tak ani platit za dálniční známky. Maximální povolená rychlost v obci je 50 km/hod, mimo obec 100 km/hod. A hlavně nezapomeňte na to, že na Zélandu se jezdí vlevo!

A teď už k našemu itineráři. 

Předem podotýkám, že nějaké velké tracky jsme s malou nezdolávali, ale Zéland je plný celodenních i několikadenních tracků, které určitě stojí za to navštívit. V textu se zmiňuji občas o místech, které jsme sice nestihli navštívit, ale které můžu s jistotou (na doporučení místních a ostatních cestovatelů) doporučit 🙂

Den 1

  • Přílet do města Christchurch 

První den jsme strávili celý cestováním, vyřizováním půjčování auta, nákupem nějakých potravin a zélandské sim karty (pořizovali jsme ji hlavně kvůli internetu a díky tomu tak lepší orientaci při cestách).

Přespávali jsme zde: 7Vhouse-Lake side. To, kde jsme přespávali tady sdílím jen proto, abyste tu chybu ubytovat se tam, neudělali. Špína, “kuchyň” v garáži, heslo na trezor ke klíčům nám změnil majitel těsně před příjezdem, takže jsme se nemohli dostat dovnitř a s australským číslem jsem se nikomu nedovolala.

Cena za noc byla 1.645 .

Den 2

  • Odjezd z Christchurch po silnici číslo 1 směr na jih
  • Rakaia Gorge Walkway – výšlap k výhledu na soutěsku Rakaia. Původně jsme chtěli zajet k Rakaia Bridge, ale pozdě jsme zjistili, že bychom museli jet po jiné silnici (č. 72), takže jsme se “spokojili” s tímhle výhledem 🙂 Výhled by byl určitě ještě lepší, kdybychom vystoupali a šli ještě dál. Bohužel ale Emmička v tu dobu nebyla zrovna nosící, takže jsme to po tomhle výhledu “vzdali” a vrátili se k autu a pokračovali v cestě dál na jih. (trasa vhodná pro malé děti pouze s nosítkem)
  • Mayfield – tohle městečko nebyla úplně plánovaná zastávka. Jenže když jsme viděli z auta TEN krámek, museli jsme tam zastavit. Milujeme vetešárny a tohle byla jedna obrovská a nádherná. Se spoustou nádherných věciček, které se u nás už jen tak nevidí. Takže kdo miluje taky taková místa, určitě se tady zastavte.
  • Route 66 – v průsmyku Burkes a ve stejnojmenné vesničce se nachází takové menší “muzeum” nebo vetešnictví, možná všechno dohromady. Rozhodně stojí za návštěvu. Pokud nepřijedete jako my pozdě odpoledne, budete si tam moct dát i nějaké drobnější občerstvení.
  • Jezero Tekapo – jezero ledovcového původu, druhé největší na Zélandu, nás okouzlilo na první pohled. Jeho azurová barva nám připadala až neuvěřitelná. Jedná se o velmi turisticky rušné místo (my byli mimo sezónu, takže turistů zde nebylo ještě tolik). Část podél východního břehu jezera směrem na sever po ulici Lilybank Rd jsme projeli autem. Naskytly se nám tam neuvěřitelné výhledy a po pravdě, od téhle chvíle už jsme se museli jenom štípat, protože jsme nemohli uvěřit svým vlastním očím. A když už jsme si mysleli, že už nic krásnějšího vidět nemůžeme, přejeli jsme kopec, projeli zatáčku a uviděli další přírodní nádhery, o kterých se nám nesnilo ani v tom nejkrásnějším snu :).
  • U jezera Tekapo je velmi vyhlášený kostel dobrého pastýře (Church of the Good Shephard).
  • Jezero Pukaki – jezero Pukaki jsme při cestě do Omaramy pouze míjeli (zastávku na fotku jsme ale stejně nevynechali 🙂

Pozn.: na přelomu listopadu a prosince se okolí jezer Tekapo a Pukaki zbarví do nádherných fialovo-růžových odstínů, a to proto, že v tuhle dobu kvete vlčí bob, který místům dodá ještě větší atmosféru. Z tohoto období najdete na internetu většinu fotek těchto míst :).

  • Omarama – do malé vesničky Omarama jsme se přijeli vlastně hlavně vyspat. Zabookovali jsme si tady ubytování přes HomeAway a byli jsme z něj nadšení. Krásný domek s krbem, který se opravdu hodil, protože i když jsme přijeli na konci jejich jara, byla zima jak v… VELKÁ. Dokonce jsme zažili i sněhovou kalamitu a v noci i mrzlo. Takže jsme ocenili možnost elektrických dek (a to ve všech ubytováních). 

Pozn.: Možná to někoho překvapí, ale nikde nemají žádné centrální topení. I přes takhle velkou zimu a i přes to, že domy mají zeď širokou okolo 10 cm a zima je v baráku hned, jak se ochladí. Takže doporučuji při hledání ubytování řešit, jestli budou mít ve vašem ubytování nějakou možnost topení (krb, elektrická kamna, nebo alespon elektrické deky).

Ubytovaní jsme byli v tomhle domečku. Jedna noc nás vyšla na 2.560 Kč za obejkt. Odkaz na ubytování zde.

Den 3

Protože jsme si chtěli v klidu vychutnat výhled na jezero Tekapo a znovu se podívat k jezeru Pukaki, vrátili jsme se druhý den zpátky pár kilometrů k jezerům. A jaká místa jsme nevynechali třetí den našeho tripu?

  • Mt. John Observatory – tady kromě observatoře a kavárny uvidíte nádherný výhled na jezero Tekapo. K observatoři se dá zajet autem, nebo si můžete udělat pěkný výšlap od jezera směrem k observatoři, kudy vede i stezka.
  • Jezero Pukaki – od jezera Tekapo se dá k jezeru Pukaki dostat i jinou cestou než jen po hlavní silnici. Z hlavní silnice Tekapo – Twizel Rd je nutné odbočit doprava na silnici Braemar Rd. Nejde o asfaltovou silnici, ale každé auto tady projede za příznivého počasí úplně v klidu. Dojedete k silnici Hayman Rd, která vede podél pravého břehu jezera Pukaki. My odbočili ještě doprava a jeli ještě kousek dál na sever. Na jednom neurčitém místě, jsme zastavili a dali si oběd. Kdyby nebyla taková zima, tak bychom si to užili ještě daleko víc. I tak to byla ale nádhera a mělo to své kouzlo. Za příznivého počasí můžete vidět i Mt. Cook. Potom jsme ještě jezero objeli na Peter’s Lookout, kde byl výhled na jezero Pukaki.

Pozn.: My už neměli tolik času, takže jsme nestihli jet dál, ale pokud byste pokračovali dál po silnici č. 80 Mount Cook Rd, dostanete se až hoře Mt. Cook z východní strany a můžete si projít spoustu nádherných tras a stezek. Např. Hooker Valley Track (prý vhodná i pro rodiny s dětmi), ze které můžete zahlédnout i kus ledovce, nebo Red Tarns Track.

  • Clay Cliffs – od jezera Pukaki jsme se vydali ke skalnatým útvarům Clay Cliffs, které připomínají tak trochu americké westerny. Jedná se o nánosy jílu a štěrku, která se v průběhu 1 – 2 milionů let přeměnily v takové obrovské bodáky. Příjezd po k místu je po soukromé nezpevněné cestě. Protože se jedná o soukromý pozemek, je zde poplatek 5 NZD do boxu u vjezdu.
    • Vhodné pouze s nosítkem pro menší děti.
  • Omarama – z místa Clay Cliffs nás vyhnal obrovský vítr a liják, který se postupně měnil ve sníh, takže jsme rychle uháněli “domů” a vesničku Omarama už jsme si bohužel nestihli projít.

Doporučuji zde ale navštívit LadyBird Hill restaurant a lososí farmu, kde si můžete sami chytit lososa, kterého vám potom dle vašeho přání připraví.

Den 4

  • Omarama -> Kingston

Dnešní den nás čekal přejezd z vesničky Omarama do vesničky Kingston u jižní části jezera Wakatipu. Naplánovali jsme si krásné počasí, protože ubytování jsme měli přímo u jezera. Jenže plán nevyšel a při cestě z Omaramy v těch nejkrásnějších místech jako třeba průsmyk Lindis, nebo údolí Lindis nás zastihla sněhová kalamita. I ty zasněžené kopce ale měly svoje kouzlo. Jen ta cesta byla trochu nepříjemá. V Queenstownu jsme se ještě stihli zastavit v obchodě pro pořádný bundy, protože jsme do Austrálie se zimou nepočítali a po pravdě jsme s kalamitou nepočítali ani na Zélandu, kde v tu dobu už končilo jaro a měl být pomalu začátek léta. Doporučuji tedy i začátkem zélandského léta počítat s opravdu nízkými teplotami (hlavně tedy v horských oblastech a na jihu jižního ostrova.

Do Kingstonu jsme přijeli odpoledne a protože sněžilo a bylo okolo 2 stupňů, rychle jsme museli zatopit, protože chata byla samozřejmě pěkně vymrzlá a jediná možnost, jak se ohřát bylo zatopit v krbu v hlavní místnosti. V ložnicích jsme měli alespoň elektrické deky v posteli, které nás zahřívaly, jinak bychom asi zmrzli. 

Ubytování bylo ale stylové a kdybysme měli lepší počasí, bylo by ideální (kousek od břehu jezera Wakatipu).

Ubytovaní jsme byli zde: Cena byla 2.490 Kč/objekt/noc.

Den 5

  • Odpočinkový den

Chytli jsme všichni rýmu, včetně Emmičky, venku pršelo a bylo asi 5 stupňů, takže jsme si naordinovali odpočinek a celý den jsme proseděli/proleželi u krbu a pozorovali plápolající ohýnek.

Plán ale byl strávit celý den na Milford Sound. To, že nám to nevyšlo, mě tenkrát dost mrzelo. Třeba to ale vyjde vám :). Cesta do Millford Sound z Kingstonu vyjde na 3 hodiny, takže je to opravdu celodenní výlet. Také doporučuji si cestu lodí v Milford Sound zamluvit dopředu. Třeba tady.

Den 6

  • Procházka po Kingstonu

Ráno jsme prošli Kingston. 

Kingston je opravdu malá vesnička, kde je i jeden malý obchod s potravinami (ale pokud můžete nakupte si ve větším supermarketu v Queenstownu, jinak je to dost drahé). Jinak tady můžete vyjít po stezce Te Kere Haka Reserve nahoru, kde budete mít výhled na jezero Wakatipu a Kingston (kvůli počací jsme tuto stezku vynechali). 

V Kingstonu najdete také Kingston Flyer, což je historický parní vlak, který dřív jezdil mezi vesnicí Kingston a Gore. Víc se o něm můžete dozvědět třeba zde.

  • Te Anau

Počasí nebylo pořád nejlepší, takže jsme se rozhodli, že se podíváme do městečka Te Anau ke stejnojmennému jezeru a kousek pojedeme směrem k Milford Sound, kde začíná Fiordland Národní park.

V Te Anau jsme se prošli podél jezera a po menším centru městečka a vydali se směrem k Milford Sound.

Dojeli jsme k Zrcadlovým jezerům (Mirrors Lakes), kde jsme se chvilku prošli, pokochali se přírodní krásou, otočili se a jeli zase zpátky do Kingstonu, kde nás čekala poslední, třetí noc.

Den 7

  • Odjezd z Kingstonu – ráno jsme odjeli z vesničky Kingston podél jezera Wakatipu směrem ke Queenstownu. Podél jezera jsme několikrát zastavovali na různých místech, kde byl nádherný výhled na jezero.
  • Queenstown – poté jsme přejeli do Queenstownu, kde jsme zaparkovali u Queenstown Gardens (botanické zahrady), kterou jsme prošli až k samotnému centru Queenstownu, které nás všechny absolutně nadchlo. Bohužel už jsme neměli tolik času, abychom zde strávili další den navíc. Tenkrát jsem si řekla, že Queenstown musím ještě někdy navštívit. Je to pro mě nejkrásnější město z těch všech, které jsme navštívili na jižním ostrově Nového Zélandu.

Queenstown nabízí spoustu aktivit a nádherných výhledů, které jsme bohužel nestihli. Třeba:

  • Bob’s Peak – vrchol, ze kterého budete mít nádherný výhled na Queenstown a Wakatipu. Dostat se tam můžete buď pěšky nebo lanovkou Skyline Gondola
  • Vodní aktivity, relax na pláži – Queenstown nabízí spoustu vodních aktivit, jako projížďku na paddle boardu, kajaku, jet boatu, šlapadlech a dalších
  • Jídlo ve Ferburger – kde si můžete dát vyhlášené, obrovské hamburgery (prý nejsou nejlepší v Queenstownu, ale jsou tak známé, že nedat si ho v Queenstown, je hřích)
  • Helikoptérou na Milford Sound – kdo nemá čas a má nějaký ten peníz na víc, může se z Queenstownu proletět k Milford Sound a dopřát si tak výhledy z ptačí perspektivy.
  • Cesta z Queenstownu do Glenorchy

Četla jsem, že cesta z Queenstownu do Glenorchy je jedna z nejkrásnějších nejen na Zélandu, ale na celém světě, takže jsme jí jednoznačně projet museli. A nelitovali jsme. Výhledy, které se nám naskytli na jezero Wakatipu, zasněžené vrcholky hor a úžasnou přírodní scenérii byl dechberoucí. No posuďte sami.

  • Cesta do městečka Wanaka

Poté už jsme zamířili do Wanaky. Kvůli špatnému počasí v den, kdy jsme jeli směrem na jih do Kingstonu, jsme se rozhodli, že pojedeme do Wanaky trošku oklikou (zajížďka cca 25 min) a projedeme silnici č. 6 přes soutěsku Kawarau.

Neminuli jsme ani výhled na Cromwell u Arrow Junction.

Do Wanaky jsme přijeli pozdě odpoledne, takže jsme se ubytovali a nasbírali síly na další dny, kde nás čekal přejezd podél celého západního pobřeží až na sever do města Nelson.  Ale to nepředbíhejme

Naše ubytování v městečku Wanaka: Wanaka Kiwi Holiday Park & Motels (cena/noc 2.640 Kč)

Den 8

  • Wanaka

Ráno jsme se prošli po městečku Wanaka i na pláž ke známému opuštěnému stromu v jezeře Wanaka (připravte se na to, že tenhle strom si budou chtít vyfotit i zástupy dalších lidí, takže tam sami určitě nebudete). 

U Wanaky si můžete udělat celkem 1,5 hodiny (tam i zpět) dlouhý výšlap v rámci Mt. Iron Track.

  • Cesta do vesničky Haast – i když cesta z Wanaky do Haastu trvá necelé 2 hodinky, po cestě je hodně míst, které jsme nechtěli vynechat a u kterých i ostatním doporučuji zastavit. My si tuhle dvouhodinovou cestu do Haastu naplánovali jako celodenní přejezd.

A kde jsme zastavili?

  • Jezero Hawea – tady je víc míst, kde zastavit. My zastavili hned na jižním okraji a potom u značeného výhledu “Lake Hawea Lookout”
  • The Neck – nejužší bod mezi jezery Wanaka a Hawea, nádherné místo
  • Wanaka Lookout
  • Blue Pools – pár minut chůze od parkoviště a vykoukne na vás taková krása v podobě smaragdových jezírek. Místo je to dechberoucí, o tom žádná. Co nám trochu narušovalo to, abychom si tu nádheru i vychutnali, byly písečné mušky, které nás vysloveně hryzali, jak jen mohly. A to i přes to, že jsme byli nastříkaný sprejem určeným právě proti těmhle mrňavým potvůrkám. I tak bych ale tohle místo navštívila klidně znovu!

  • Fantail Falls – opět pár metrů chůze k menšímu vodopádu Fantail
  • Thunder Creek Falls – 10 minutová procházka k velkým vodpoádům Thunder Creek
  • Příjezd a ubytování ve vesničce Haast

Haast je malá vesnička na západním pobřeží v oblasti světového dědictví Te Wāhipounamu.  Oblast je známá pro trampování a lov. Využít tady můžete i lety helikoptérou nebo jet boat tours. Z Haastu si můžete udělat výlet do kolonií tučňáků nebo lachtanů. Nebo si jít zarybařit. Možností je hodně.

Co se týká nějaké vybavenosti, tak Haast má jeden menší supermarket propojený s fast foodem a jednou dražší restauraci. Tak na to buďte připraveni 🙂 Doktora tady ale v případě potřeby v klidu seženete.

Naše ubytování ve vesničce Haast: Haast River Motels & Holiday Park (cena/noc 2.500 Kč)

Den 9

  • Přejezd do městečka Hokitika – devátý den jsme si naplánovali přejezd do mestečka Hokitika, který je od Haastu vzdálený 3,5 hodiny. Ráno jsme se ještě podívali na pláž v Haastu a už jsme jeli směrem na sever.

Zastávky:

  • Ship Creek Walk – dvě nádherné stezky, které je možné projít
  • Výhled – náhodný výhled 🙂
  • Knigths Point – další nádherný výhled
  • Bruce Bay – naše zastávka na jídlo
  • Peak View Point – výhled na Fox Glacier – ledovec asi 10 km od stejnojmenného městečka
  • Jezero Matheson – procházka podél jezera (tady jsme se zdrželi v kavárně a rozhodli se, že už procházku podél jezera nepůjdeme)
  • Track k ledovci Franz Josef (Kā Roimata o Hine Hukatere Walk) – až na okraj ledovce jsme se bohužel nedostali, ale ledovec jsme viděli relativně zblízka a i za to to stálo. Pokud vám stačí i tenhle výhled a nemusíte vlézt až k ledovci, je cesta vodná dokonce i pro kočárek. Dál už se ale jedná o dost nerovný, kamenitý povrch a to už rozhodně s kočárkem nedoporučuji.

Potom už jsme dorazili do městečka Hokitika, které je známé výrobou šperků a maorských talismanů z  nefritu, nakoupili si nějaké jídlo v supermarketu, vybalili, zabalili a šli se vyspat na další den.

Naše ubytování v městečku Hokitika: Jade Court Motor Lodge (cena/noc 2.340 Kč)

Den 10

Ráno jsme se prošli k oceánu a podívali se na pláž, kde je i známý dřevěný nápis Hokitika, který je často zobrazován třeba na pohlednicích.

  • Přejezd do Westportu

Potom už jsme vyjeli opět na sever podél západního pobřeží. Naším cílem byla vesnička Carters Beach. A i když přejezd by bez zastávek trval necelé 2 hodiny, my si na to vyhradili opět celý den.

Při cestě nás totiž opět čekalo pár nádherných zastávek. A které to byly?

  • Výhled na Greymouth
  • Coal Creek Falls Walk – procházka k menším vodopádům. Cesta tam i zpátky trvala cca 1 hodinu. Vhodné pouze pro nosítko.
  • Nine Mile – nádherný výhled
  • Punakaiki/Pancake Rocks (Paparoa National Park) – cca 20-30 minutový okruh v Národním parku Paparoa, jehož součátí jsou Palačinkové skály (Pancake Rocks) u vesničky Punakaiki. Jedná se o jednu z největších atrakcí na západním pobřeží jižního ostrova. Jsou to vápencové skály, které vznikly před cca 30 miliony let z fragmentů mrtvých mořských tvorů a rostlin, které se usazovaly několik km pod povrchem na mořské dno. Erupcí byly pak už v této podobě vytlačeny na povrch. Při přílivu zde vznikají i tzv. Blowholes, díry skrze které vystřikuje voda vysoko do výšky a vznikají tak gejzíry vody.
  • Truman Walk – kousek za Punakaiki jsme prošli Truman Walk. Cca 30 min tam i zpět. Pralesní stezkou dojdete až k vyhlídce na divoký oceán. Lze sejít i dolů na pláž. My jsme se rozhodli, že se dolů podíváme. No byla ve mě malá dušička, když jsem slyšela a viděla tu obrovsou sílu vody. Rychle jsme se prošli kousek po pláži a uháněli zpátky.
  • Pak ještě asi dvě zastávky na fotku při cestě a už jsme byli v Carters Beach

Ubytováni jsme byli přes Airbnb zde: Carters Beach Cottage (cena/noc 2.290 Kč)

Den 11

Čekal nás přejezd do města Nelson. Měli jsme naplánovaná nějaká místa, které jsme chtěli navštívit.

Třeba tyhle:

  • Kawatiri River Trail a Kawatiri Beach
  • Maruia Falls
  • Murchison Skyline Walkway

Bohužel počasí se opět zkazilo, takže jsme jen přejeli do města Nelson (cca 3 hodiny cesty) a ubytovali se na dvě noci, opět přes Airbnb, zde: Twin Peaks Mountain and Sea View Suite (cena/noc 2.270 ). Ubytování bylo ale úžasný.

Den 12

Plán byl nahlédnout do národního parku Abel Tasman, ve kterém najdete všechno. Četné lesy, kopce, pobřežní skaliska, vodopády, jeskyně i tajuplné zátoky. Měli jsme už i vytipované, kterou lodí, na jaké místo se dostaneme, abychom to zvládli s Emmičkou.

Bohužel počasí se rozhodlo jít proti nám, takže jsme zvolili jen rychlou procházku na začátku parku, než nás spláchnul déšť. Rozhodně ale pro aktivnější z vás doporučuji projít si možnosti tohohle parku a projít některé tracky. Jedná se o jeden z nejkrásnějších národních parků Zélandu. 

My se vydali zpátky do Nelsonu a prošli si centrum. Pro mě druhé nejkrásnější město hned po Queenstownu.

V Nelsonu jsme navštívili třeba Queens Gardens, Miyazu Japanese Gardens, nebo katedrálu Christ Church

Určitě taky nevynechejte střed Nového Zélandu (Centre of New Zealand), ze kterého je nádherný výhled na město a okolí (i když se nejedná o geografický střed, viz info tady. Začátek je v Hardy Street.

Den 13

Třináctý den jsme přejížděli z Nelsonu do městečka Kaikoura (cca 4 hodiny cesty). To jsme ještě netušili, že tenhle den se nám dost protáhne a bude pro nás jedním z nejnáročnějších na Zélandu.

Ráno jsme vyjeli okolo půl 10 z Nelsonu směrem k městu Picton. Cestou jsme měli tyhle zastávky:

  • Cullen Point Lookout – jedná se o 20 minutovou nebo hodinovou procházku, která ale podle mě nestojí úplně za to. V listopadu 2018 byl bohužel výhled tak špatný díky vzrostlé vegetaci, že výhledy ze silnice byly kolikrát lepší. 
  • Pár krásných míst při cestě na silnici Queen Charlotte Dr.
  • Picton – bohužel počasí nebylo opět ideální, tak jsme se tady nijak nezdržovali
  • Blenheim – tady jsme se stavili na rychlý pozdní oběd, byly 3 hodiny odpoledne a do cíle (do Kaikoury) nám zbývaly necelé dvě hodinky cesty.

A tady se náš relativně pohodový den zlomil. Před námi se objevila cedule s nápisem, že silnice do Kaikoury je uzavřena (dva dny před tím byly v oblasti velké deště a od té doby, co zde bylo už zmiňované velké zemětřesení, jsou mezi městy Picton a Christchurch časté sesuvy půdy a proto nejsou takové uzavírky ojedinělé). Jediná možnost, jak se dostat do Kaikoury byla objížďka. Která ale nebyla hodinová, ani dvouhodinová, ale rovnou šestihodinová. Kdybychom neměli zabookované ubytování v Kaikoura, asi bychom počkali do rána v Blenheimu. Filip se rozhodl, že to odřídí, tak jsme vyrazili. Cestu nám navíc znepříjemňoval místy dost silný déšť. Nakonec jsme se místo v 5 hodin, dostali do Kaikoury v 10. Bylo to náročný, ale naštěstí byla Emmička zlatá, takže jsme to relativně v klidu zvládli!

Z naší zkušenosti tedy doporučuji kontrolovat uzavírky silnic a podle toho plánovat cestu. Nám by to ušetřilo dost času. Oficiální stránka dopravní společnosti zde.

Naše ubytování na dvě noci bylo přes tady. Cena/noc 1.820 Kč.

Den 14

  • Kaikoura 

Ráno jsme se šli podívat na pláž a na kolonii tuleňů. To byl pro mě jeden z nejzajímavějších zážitků na Zélandu. Vidět tuleně na vlastní oči ve volné přírodě.

U silnice jsme si dali vyhlášené mořské plody. Byly výborný!

Nemohli jsme vynechat ani výhled na městečko a prohlídku “centra”.

Den 15

  • Cesta do Christchurch

Náš pobyt se chýlil ke konci, takže jsme se vydali na naši poslední cestu do Christchurch, ze kterého jsme letěli zpátky do australského Brisbane.

  • Cathedral Cliffs

Navštívit tohle místo není až tak složité. Jediné, co musíte udělat, je sjet trochu z hlavní cesty mezi městy Kaikoura a Christchurch. Dostanete se k těmto zajímavým útesům s výhledem na oceán.

  • Christchurch

V Christchurch jsme bohužel stihli pouze Botanical Gardens, které byly nadherné a Emmička se tady mohla zase trochu vyřádit a proběhnout.

Christchurch je ale take nádherné město, které v roce 2011 zasáhlo velmi silné zemětřesení, které zničilo především centrum. To se doteď stále obnovuje.

A jaká místa v Christchurch můžete navštívit?

  • 185 prázdných židlí (185 empty chairs) – bíle natřené židle, které mají symbolizovat 185 lidských životů, které vyhasly při zemětřesení v roce 2011
  • Cardboard Cathedral – katedrála z kartonu, která má symbolizovat nový začátek města Christchurch po zemětřesení
  • Goldely Head Park – různé turistické trasy, kde uvidíte další dechberoucí výhledy a přírodní úkazy.
  • Mezinárodní antarktické centrum – jedna z největších atrakcí v Christchurch. Můžete si tam bezpečně vyzkoušet třeba to, jak vypadá pravá antarktická bouře. Místo je vhodné pro rodiny s dětmi 🙂
  • Lanovka, která vás vyveze na Mt. Cavendish. Odtud pak budete mít Christchurch a okolí jako na dlani.

Poslední noc před odletem jsme strávili přes Airbnb tady. Cena na noc byla 1.715 Kč.

V Christchurch naše putování po Novém Zélandu skončilo.

A na kolik nás ve čtyřech tahle cesta vyšla?

  • Letenky z Austrálie nás vyšly na cca 21.000 Kč
  • Ubytování na 15 nocí 33.900 Kč
  • Půjčení auta 8.900 Kč
  • Benzín 10.500 Kč
  • Jídlo 8.000 Kč
  • Sim karta SKINNY s daty a voláním cca 600 Kč

Celkem nás Nový Zéland vyšel na cca 82.900 Kč

Aplikace, které vám usnadní cestování po Novém Zélandu:

  • CamperMate – tohle je jedna z nejlepších aplikací, které se vám budou hodit na cestování jak po Zélandu, tak po Austrálii (i když pro Zéland je podle mého užitečnější). Najdete tam spoustu tipů, co vidět, komentáře míst, které stojí za to vidět a které třeba o něco míň. A hlavně tam vidíte, kde jsou benzínky, záchody, veřejná WiFi, potraviny a spoustu dalšího. Aplikace, která by neměla chybět v mobilu nikomu, kdo se na Zéland chystá.
  • Met Service – počasí na Zélandu není radno podceňovat (jak už jste si přečetli i náš příběh) a tahle aplikace vám s plánovaním výletu a vyvarování se nějakých nebezpečí pomůže.

Mapa naší cesty po jižním ostrově Nového Zélandu:


Nakonec sem dávám všechny fotky z cesty:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..